Syn pána zla - 44. kapitola

Alecto dorazil do společenské místnosti až k večeru. Ginn byla rudá od hlavy snad až k patě. Přes celou společenskou místnost na ni létaly provokující otázky, které byly více než na tělo.

Ginny byla moc ráda, když uviděla Alecta. Rozběhla se k němu a skočila mu do náručí.

„Proboha, tohle je šílený. Už se mě snad deset holek a tři kluci ptali, jak jsi výkonný. Hrůza. Nevím, jak se z toho dostaneme."

„Já... radši nic."

„Co?"

„To vyřešíme někde stranou." Ginny viděla Alectův pohled a zarazilo ji to. Něco se muselo stát. Něco docela závažného.

Šli se posadit do křesel k Ronovi a Hermioně.

„Kde jsi byl?" vyhrkla Hermiona.

Alecto jim vypověděl vše, co se dnes stalo od té doby, co odešel z ne. Mistnosti „Severus byl rychlejší a chtěl mě... poučovat.... O... ochraně." Zašeptal a zrudl ještě více než předtím.

Ron s Hermionou na Alecta zírali a následně se začali šíleně smát. Ginny zrudla a zašeptala něco v tom smyslu, že to přece víme.

Ron ztuhl.

„Hele, Alecto, opovaž se zbouchnout mou sestru! Je jí 14! Tak laskavě nech své... hormony v klidu."

„Rone, či snad by bylo lepší... švagře, uvědom si, že jsi tam byl s námi. Nemůžeš říkat, že jsme dělali něco... zlého. Tak se laskavě uklidni." Rázně utnul Ronovo rozhořčení Alecto.

„Takhle to není, však víš, jen... až po svatbě, jasný?" prskl náhle.

„Cože?"

„Až po svatbě! Dobrou noc!" a Ron s rozčíleným krokem vyrazil pryč.

„Co mu to zase přeletělo přes nos?" zaraženě pohlédl na Ginny a Hermionu.

„Toho si nevšímej. Dobrou noc. Na tu dnešní párty kašlu. Jsem nějaká utahaná. Dobrou." Odešla.

„Tak, copak jsi mi chtěl říci? Bylo to tajné tak, aby to neslyšeli oni dva?"

„No, v podstatě ano. Hermiona by to určitě neschvalovala. Jde o to, že... chci se pomstít Alexovi. Docela mě naštval. Původní zděšení odeznělo, teď přišla druhá část."

„Co se stalo?"

„Co se stalo? Alex, ten podrazák žaloval otci. Bylo to od něj naprosto hnusné! Poslal otci dopis, v němž nejspíš důkladně popsal to, co se stalo v ložnici. No, nejdříve přiletěla letaxem Petúnie, pak následoval otec. Petúnie říkala, co se dělo doma. Otec šílel, matka brečela a Thomas se snažil otce přesvědčit o tom, že se nic nestalo, že to budou nejspíš jen klepy."

„Tak to se mu musíme nějak pomstít. To bylo od něj naprosto hnusné."

„Podpásovka. Potřebuju se mu nějakým způsobem pomstít a od dnešního dne si na něj dám pozor. Nedám mu prostě příležitost, aby něco otci napsal! Už to nemíním s ním řešit. A to, jak se po škole šíří klepy je hrůza. Snad se to spraví. Nevím, co budeme dělat, pokud by se to nespravilo."

„Tak to jsme dva. Jestli se to doví mamka, tak mě zabije."

„To nás nejspíš zabije dva. Mně vezme i s tebou. Budou to dvě mouchy jednou ranou." Vyprskl Alecto.

„Tohle není vtipný!! To je vážná věc! Uvědom si to, zlato!" hněvala se Ginny, ale taky se usmívala.

„TÁÁÁK, ROZJEDEM TO, DĚCKÁÁÁ" do místnosti vtrhl Fred s Georgem v závěsu.

Alecto se mírně zamračil. Nikdy ho nenapadlo, že by se podobná akce děla v jejich společenské místnosti.

Z rádia se začaly linout dunivé rány. Alecto poznal rytmus Jivu. Spiklenecky mrknul na Ginny.

„Jdeš?"

„Kam?" nechápavě na něj zírala.

„Tohle je Jive, neznáš?" ušklíbl se, když viděl její nechápavý pohled.

„Pojď, naučím tě starý známý a skvělý Jive."

I přes Ginniny protesty ji vytáhl na nohy a začal ji učit kroky. Perfektně se bavil.

Thomas byl přes dobu jeho pobytu v temném sídle tak laskav a naučil ho tancovat.

Po dvaceti minutách úmorné a strašně zábavné práce dosáhl skvělého výsledku. Ginn byla skvělá tanečnice. Učila se fakt rychle. Alecto byl opravdu potěšen. Takový talent neměl jen tak někdo.

Večerní „pařba" byla perfektní. Alecto se tak dobře už dlouho nebavil. Kolem dvou hodin ráno se otevřely dveře a vpadla prof. McGonagallová.

„CO SE TO TU DĚJE???" bylo poznat, že se probudila teprve před chvílí. Vlasy, které měla schované pod čepkou na spaní, byly rozcuchané. A na županu bylo poznat, že si ho oblekla ve spěchu. Uvědomila si své rozcuchané vzezření a rychle se upravila. Pousmála se, odkašlala si a opět promluvila.

„Tak, měli byste si jít lehnout. Už je pozdě a zítra začíná škola. Tak, rychle, než dostanete školní trest a budu muset strhnout nebelvíru nějaké body. Dobrou noc." Otočila se a odešla.

V místnosti nastalo trapné ticho. Několik studentů se pobaveně zasmálo, někteří se doposud nevzpamatovali z počátečního šoku.

Alecto byl poněkud unaven. Učení tance bylo velice náročné, zvláště, když jste učitel.

„Má pravdu, Ginn, jdu si lehnout. Dobrou noc." Přitáhl si Ginny k sobě a políbil ji. Někteří zírali a někteří se ušklíbli, zvláště ti mladší, a děvčata, ta jen závistivě přihlížela.

„Dobrou," pousmála se Ginny a odešla s Alectem k vchodu dvou věží.

Tam se ještě jednou políbili a rozdělili se.

Ginny se usínalo perfektně.

Alecto si zamyšleně lehal do postele, již převlečený, samozřejmě.

Nechápal, jak mohli Seamus, Dean a Neville rozšířit takovou hloupost. Opravdu mu i Ginn zavařili. Ani nevěděli jak.

Ráno se probudil ne zrovna moc odpočatý. Převlékl se tedy a vyrazil do spol. místnosti. Překvapilo ho, že tam je Ginn a unaveně sedí.

„Copak? Je škola, nebo je neděle? Jsem nějak mimo po včerejšímu večírku."

„No, dneska je neděle, takže škola není. Paní prof nás zahnala do postelí. Všichni byli poněkud mimo, proto nikoho ani nenapadlo, že by si z nás mohla udělat srandu. Nebo tu máme další možnost, že byla zblbnutá sama."

Alecto vyprskl smíchy. Společně s Ginny vyrazili do velké síně na snídani. Ron s Hermionou ještě tvrdě spali, takže šli sami.

Nepřekvapilo je, když za učitelským stolem téměř nikdo nebyl. Nikdo, kromě Pieera, Brumbála a Hagrida.

Ve velké síni bylo jen málo těch, co si nadšeně přivstali.

Alecto se posadil a Ginny se usadila vedle něj. Začali zamyšleně a v tichosti snídat. Asi po deseti minutách se objevila McGonagallová, která se na ně nadšeně usmála.

Když procházela kolem nich, radostně je pozdravila.

„Dobrý den, mí drazí svěřenci!" Alecta vřelost jejího pozdravu překvapila, ale nedal na sobě nic znát. Nevšiml si Alexe stojícího kousek za ním.

„Copak se dnes naučíme, paní profesorko? Tolik jsme se s Ginny na dnešní hodiny přeměňování těšili..."

Paní prof se zatvářila zklamaně.

„Je mi líto, Alecto, že vás musím zklamat, ale... dnes je neděle, měl byste si pořídit kalendář. Je mi opravdu líto, že jste tak zmatený, chtělo by to povzbuzovací a možná ještě nějaký jiný lektvar od profesora Snapea, což?" Otočila se a odešla s širokým úsměvem.

Alecto pohlédl na Ginn a oba se začali smát.

„Tak to je gól!!" prskali.

Do síně vešel Severus.

Pozdravil „mírněji", přesto s dobrou náladou stejně jako paní prof.

„Dobrý den, Alecto, Ginny, Alexi a vy všichni, se kterými se v soukromém životě nebavím!" Alecto právě polykal jedno normální sousto. Po tomhle pozdravu se začal dusit.

„Alecto! Co děláš! Vždyť se udusíš!"

„D... dobrý! Už je to dobrý!" Alecto se vzpamatoval.

„Cože tak dobrá nálada, Severusi?" v tuhle chvíli vytřeštili oči všichni přítomní sedící v Alectově blízkosti.

„Ale, mám jen dobrou náladu, vadí ti to?"

„Ne, vůbec, ale.."

„Severusi!" Alex se rozhodl ztropit další šílenou scénu.

„Tak rád tě vidím! Švagře! Jak se má sestra Petúnie? Dlouho jsem ji neviděl, ale vy jste se určitě viděli, takový zamilovaný pár, nemám pravdu?"

Severus nebyl schopen slova.

„Alexi? Eh... no... viděli jsme se. Má se dobře, moc dobře." Celá velká síň zírala. Snape že má přítelkyni?

„Kdy bude svatba? Už se těším, na žádné jsem ještě nebyl. Doufám, že si pospíšíte, chci být strejda, sice Petúnie už jednoho syna má, ale ten se s ní nebavil."

Alex byl škodolibě šťastný.

„Svatba? Ehm... svatba.. jaksi ... nebude. A dobrou chuť."

Severus kvapným krokem vyrazil k učitelskému stolu.

„Ale já neskončil!" Odpovědi se již nedočkal.

„ALECTO!! Rád tě vidím! Včera jsme si moc nepopovídali."

Alectovi se chvěly ruce vztekem. Už měl Alexe plné zuby, a to bylo teprve ráno.

„Dobré ráno, Alexi."

„GINNY! Pojď ke mně, další švagrová, nový příbuzný, to se nám to rozrůstá, co?"

„A DOST!" Alectova trpělivost právě skončila. Už nemohl vydržet ty nesnesitelné kecy.

„Co si o sobě myslíš? Že můžeš všem okolo ničit život? To není fér, Alexi. Nech své okolí na pokoji. Jasné?"

Alecto stál a naštvaně se měřil se svým bratrem Alexem.

„Alecto, dávej si pozor na jazyk. Mohlo by se ti to stát osudným."

„Vyhrožuješ mi, bratříčku?" zašeptal nebezpečně Alecto.

„Ó, to né, drahý. Ber to jako přátelské, spíš bratrské upozornění. Měl by ses držet zpátky, pokud nechceš přijít zkrátka. Bradavice budou brzy v nadvládě otce. Ty tomu nezabráníš." Alex byl po celý jeho poslední monolog naklonění k Alectovi tak, aby ho nikdo neslyšel. Nikdo, kromě Alecta.

„Co tím chceš říct, Alexi? Co chceš dělat s Brumbálem, asi tak? Zbláznil ses. Otec by se mi o tomhle zmínil. Včera se tady k večeru stavil, víš? Pokecali jsme si, a po chvíli odešel. Viděl jsem i Petúnii. A ty nikoho." Alecto se zatvářil smutně.

„Je mi to líto, Alexi, opravdu. Otec se na tebe ani nezeptal. Vůbec. A myslím, že jsi ho ani nezajímal, protože-" Alex ztratil trpělivost s mladším bratrem. Přímo přede všemi Alecta uhodil.

Alecto s mírně překvapeným výkřikem spadl na zem. Nemínil to ovšem nechat jen tak.

Vyskočil na nohy, napřáhl se a vrazil bratrovi tvrdě pěstí. Alex začal oplácet, takže se prostě po mudlovsku začali prát. Jeden na jednoho. Severus a Pieere IceTurm. Doběhli k nim sice rychle, ale přesto se dokázali navzájem pořádně zřídit.

Alex měl natrhnutý ret a začal se mu vybarvovat monokl pod levým okem. Alecto na tom byl lépe, měl monokl pod pravým okem a v poslední chvíli ho Alex uhodil do spánku. Alecta tím téměř omráčil. Byla to silná rána a navíc do spánku. Nemohl se tudíž moc dobře bránit, proto se do něj Alex s naprostou vervou pustil.

„PŘESTAŇTE! CO BY TOMU ŘEKL VÁŠ OTEC?!? OKAMŽITĚ!! DOST!" začal řvát Severus s Pieerem.

Severus vytáhl Alecta na nohy a snažil se ho trochu probrat. Pieere chytl Alexe a tvrdě ho donutil postavit se.

„Je ti dobře? Může mít otřes mozku! Je to tvůj mladší bratr! Máš ho chránit, ne ho zabít!

„V pořádku, Alecto?" promluvil Severus jemně na Alecta.

„Jo, dobrý, jen se mi trochu točí hlava.." Alectovi se setmělo před očima. Omdlel.